Marek Řezanka – Hledáme život mimo vlastní osu

Hledáme život v dálných galaxiích,
a ničíme si tady ten
na Zemi, kde pár tisíců let žijí
lidé a sny již zabité…

Hledáme život mimo vlastní osu,
co jenom chceme? Co je ráj?
V myšlenkách za ta léta nastal posun,
však topíme se v pověrách…

Hledáme život prostřednictvím smrtí,
jež pohltí snad celý svět,
tam v hvězdách vůz. Ten nejmenší – psem vrtí,
že všechno živé věstí střet…

Hledáme život mimo vlastní osu,
až bez té osy máme spět
k tunelům kosmu zahaleným dosud
tmou, kde vše „tam“ má svoje zpět…

Co nového prozradíte o své osobě?

O sobě jsem již něco málo prozradil v rozhovoru v prvním čísle Rytin u své vítězné básně: Možná je více živých planet. Zopakuji jen, že jsem státním zaměstnancem, jehož velkým koníčkem je psaní básní a písňových textů. V roce 2009 jsem byl dvakrát v pořadu Zeleného peří na ČRo2 Praha (29.1. a 5.11.). Zatím mi vyšly dvě sbírky – Otisky (nakladatelství Plot) a Výkřik smutku (v malém nákladu u nakladatelství Mezera). Více o mně je na: www.muamarek.cz.

Můžete říct pár slov o Vaší vítězné práci? (námět,strávený čas,inspirace)

“Hledáme život mimo vlastní osu” je zamyšlením nad životem, který žijeme. Mnohdy máme sny dotýkající se hvězd, ale často si nevíme rady s pevnou zemí pod nohama, která zas tak pevnou být nemusí.

Kde jste se o soutěži dozvěděl?

Jednou jsem na odkaz na Rytiny narazil – tuším že na serveru Písmák, kde publikuji pod nickem Muamarek – a od té doby pravidelně přispívám do jednotlivých čísel časopisu.

Jste naším pravidelným přispěvovatelem. Jaké máte ze soutěže pocity?

Soutěž mě baví, jsem rád, že se časopis stále zdokonaluje, že jsou autoři ochotní publikovat zde své texty a že jejich zájem bude snad jen narůstat.

Jaké byly dojmy po vyhlášení výsledků?

Výsledky soutěže mě samozřejmě potěšily. Už potřetí jsem se umístil 1. nebo 2., největší radost mám ale z toho, že zřejmě tyto texty na porotu působí, že si v nich její členové něco najdou. Více si jako autor přát nemohu – snad jen – aby oslovily co nejvíce čtenářů.

Co byste poradil administrátorům případně soutěžícím?

Administrátorům co poradit nemám, ostatním autorům držím palce, aby pokračovali ve svém úsilí, aby měli zajímavá témata – a aby jejich řady jen rostly.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Do budoucna speciální plány nemám. Možná časem vydám další básnickou sbírku, ale to záleží i na aktivitě mé Múzy…

Děkuji za rozhovor,

Marek Řezanka

Také děkujeme a přejeme mnoho úspěchů v další tvorbě

Daniela Krejčová – Modlitba trpaslika

Po stezkách vodíš poutníky zděšené,
stejně tak děti ve světe ztracené,
Osude zlomyslný
na zemi nad mou zemí.
Ochraňuj bratry, sestry i děti mé,
doveď je bezpečně v bezpečí jediné,
v domovy pod horou, kde řeky pramení,
v hlubokých slojích těží se kameny.
V šikovných rukách pak získají lesk
a vnitřní světlo jak při bouři blesk.
Osude všemocný, jsme tvými loutkami.
Jak každý učedník, tak král pod horami,
prosí tě o tvou shovívavost,
by nebyl zrádcem jeho host.
Osude povznesený,
nad zemi nad mou zemí,
ochraňuj rod můj i mého bratra,
co v dolech v podzemí po zlatu pátrá.
Vyztuž stěny tunelů,
chraň ho od závalů!
Prosím tě, Osude milosrdný,
ochraňuj zemi nad mou zemí.
Mé lidské bratry i jejich děti,
ať mohou si dlouho šťastně žíti.
Osude, prosím tě, i o milost sličným,
elfům, co žijí pod nebem hvězdným.
Věčně ať rostou jejich lesy
a nelezou k nám pořádat plesy,
hanbit mou zem plnou krásy!
Osude skrytý někde kdesi,
té zemi nad mou zemí
ať vyhne se také všecko utrpení.
Též mé zemi, Osude, pane můj,
zachovej bezpečí, pořádek svůj.
Ať navždy planou naše výhně!
Ať zpěvem zazní naše síně!
Osude, moudrý hospodáři,
dej, ať se nám všem dobře daří.

Možná je více živých planet

Marek Řezanka

Možná je v kosmu více Zemí,
kde mnoho semen pojme prach,
kde ovšem jedno mezi všemi
vyklíčí, třeba v temnotách…

Možná, že víc je žírných klínů,
možná i tolik, kolik hvězd,
tušení vypiš do run stínů,
každý se může někdy plést…

Na křídlech děr, v nichž z hmoty duše
přetaví se jak z rudy kov,
čas vidí slepě, slyší hluše
výbuchy statných supernov…

Vše je jen tokem částic, proudů,
co zdánlivě snad mají tvar,
zdání je ortelem všech soudů,
jít svojí cestou je vždy dar…

Snad tu byl kdysi jeden člověk,
který sám letal, chodil, plul,
až, když se množil, ztrácel nově
tu rajskou moc, snad čtvrt, snad půl
všeho, co měl, se náhle vzdával,
dělil se – částí víc a víc
do sebe méně zapadává,
jedna tvář tisíce má skic…

Možná je více živých planet,
anebo stále stejná Zem
si v různých časech různě plane,
tak jako Golem, když má šém…

Vesmírná loď, již neuvidíš,
v paprscích promění se v zář,
roboty zase robot řídí,
pídíš se, hledáš adresář
prvních, těch dlouhověkých lidí,
zkrátka věř, člověk není stroj,
možná že hledáš, možná třídíš,
co je, co není marný boj…

V Chetitech láva Marsu kvasí,
Lot poznal jádro, jeho smršť,
na stroji člověk cizopasí,
ten lidsky zvolá – „teď se drž…“

Možná je více živých planet,
vždy někdo z nich zde nechá kód
k zámkům, jež člověk nepřestane
dobývat z ohně, z větru, z vod…