Vítejte u prvního dílu našeho vzdělávacího seriálu „O psaní“, ve kterém se budeme věnovat osnově textu. Rád bych zde nastínil něco málo teorie a následně ji doplnil o pár praktických rad a vlastních zkušeností.

Proč je tak důležité si předem stanovit obsah a osnovu textu?

Než se pustíme do detailního rozboru tohoto tématu, rád bych vysvětlil, proč je z mého pohledu tak důležité vědět předem o čem budu psát a jak budou po sobě následovat jednotlivá témata. Uvedu mou oblíbenou metaforu, která se dá obecně použít i na jiné oblasti života.

Představte si, že jste kapitánem zaoceánského parníku plného lidí na dovolené. Chcete je povozit po moři, kolem pobřeží a ukázat jim spoustu zajímavých a úžasných věcí.

Můžete:

1. Vyrazit jen tak bez přípravy a doufat, že to nějak dopadne. Pak máte velkou šanci, že buďto ztroskotáte na útesech nebo někde zabloudíte a pasažéři budou zklamaní.
2. Vzít si sebou podrobnou mapu s plánem cesty abyste se neztratili a na nic nezapomněli. Pak máte velkou šanci, že všechno dobře dopadne.

Z toho plyne poučení, že je mnohem lepší si předem vše dobře promyslet, naplánovat a zaznamenat aby se vám nestalo, že budete během vlastního psaní v textu bloudit, tápat, vracet se, vzpomínat, co, proč a kdy jste to vlastně chtěli čtenářům říct.

Někdo by mohl namítnout, že je mnohem zajímavější psát jen tak „z fleku“, že je to zábavnější a také větší překvapení. Já sám jsem jednu dobu takhle také tvořil. Pravdou je, že bavit a překvapovat se můžete ve fázi vymýšlení příběhu a zápletky. Samotné psaní by měla být až téměř závěrečná práce, kdy pouze zaznamenáte dobře promyšlené téma.

Vždy se může stát, že vás napadne nějaké vylepšení nebo změna až při psaní. V tom případě vám připravená osnova značně usnadní zapracování oné změny do stávajícího textu. Budete hned vědět, které pasáže jsou ovlivněny a musí být přepsány.

Také bych se rád zmínil o jedné nenápadné výhodě tohoto postupu. Když jste nuceni psaní na nějakou dobu přerušit (z jakéhokoliv důvodu), mnohem snadněji se vám bude navazovat na předchozí práci s vypracovanou osnovou a obsahem.

Takže abych sdělení tohoto bodu shrnul – Doporučuji si vše detailně promyslet (klidně si při tom dělat i poznámky), dát tomu čas aby nápad mohl „dozrát“, pak sestavit osnovu a až teprve na základě této osnovy začít tvořit výsledný text.

Co to vlastně ta osnova je?

Osnova (nebo struktura, chcete-li) je ona pomyslná mapa s plánem cesty. Štěstí přeje připraveným. Proto si ji před psaním vždy předem vypracujte a nikdy se v textu neztratíte, na nic nezapomenete a vždy dorazíte do plánovaného cíle. Může se jednat o pouhá hesla nebo stručné body, popisující posloupnost jednotlivých stěžejních pasáží v textu. Ale může to být také soupis detailnějších poznámek, vytvořených ve fázi příprav. Vše záleží na obsáhlosti a složitosti textu a samozřejmě na autorovi (vás).

Jak má taková osnova vypadat?

Na základní škole nám paní učitelka vštěpovala, že osnova příběhu se člení asi takto:

1. Úvod
2. Zápletka
3. Děj
4. Rozuzlení
5. Závěr

Z vlastních zkušeností vím, že takto jednoduše popsané členění je při literární tvorbě naprosto nevyhovující. Jednotlivé body jsou pojmenovány zcela obecně a moc vám nepomohou. Můžete (měli byste) tuto strukturu zachovat a jednotlivé body přejmenovat podle skutečného stavu, ale i tak dostanete velmi základní a primitivní osnovu.

Mnohem lepší je vytvořit další body a ty klidně ještě dále rozvrstvit podle potřeby. Je to jako byste sestavovali obsah knihy se seznamem jednotlivých kapitol a jejich podkapitol se stručným popisem. Nejlépe si to vysvětlíme na příkladu:

1. Úvod – seznámení s místem, časem a okolnostmi

1.1. Popis hlavního hrdiny – vzhled, původ, myšlenky, pocity
1.2. Popis situace, městečka, hospody, lidí v ní
1.3. Rozhovor s městskou stráží – hledání přítele, jména, popisy

2. Zápletka – podezření ze zločinu

2.1. Stráže mají zatykač – popis, hádka, vzpomínky
2.2. Pokus o útěk – honička v ulicích, neznámý cizinec

3. Děj – souboj se strážemi, další honička

3.1. Souboj – zranění,
3.2. Útěk a hledání úkrytu
3.3. Seznámení s cizincem
3.4 Pátrání po falešném svědkovi

4. Rozuzlení – … :)
5. Závěr – ….

Není nezbytně nutné jednotlivé body číslovat, ale je potřeba je odlišit tak aby bylo jasné, jaká je posloupnost a struktura jednotlivých pasáží.

Jak osnovu využít při psaní?

Text vašeho díla můžete psát přímo pod jednotlivé body osnovy. Je to jako byste si nejdříve vytvořili nadpisy a pak pod ně dopisovali kapitoly. Jakmile téma jednoho bodu zpracujete a vyčerpáte, postoupíte k bodu dalšímu. Jak už jsem na začátku zmiňoval, není problém se k již napsanému vracet a doplňovat či upravovat podle potřeby.

Jakmile budete mít text hotov, můžete body s osnovou vymazat a celé dílo finálně upravit. Vždy je potřeba dbát na to, aby jednotlivé pasáže na sebe hladce navazovaly a vytvářely plynulý průběh děje.

Závěr?

Tak, a co dál? Co jsem to vlastně chtěl ….aha…že by závěr? :)

Netvrdím, že tohle je jediná správná cesta, ale mě se tyto popsané postupy osvědčily. Pracuje se mi tak snáze a rychleji. Navíc se nejedná o žádný složitý postup, ale o jednoduchý návyk. I tento text vznikl přesně stejným způsobem. Vaše vlastní zkušenosti a náměty si rád přečtu v komentářích.

Díky za pozornost